Tom Druhý

Teraz keď mám trochu času a hlavne sa pri Tomovi nič neobjavilo by som vam chcela pridať tento rozhovor ktorý sa objavil tento mesiac v ruskom GQ magazíne. Aj keby som náhodou mala čas tak by som ho nemala šancu preložiť lebo je to v ruštine ale Michelle ktorá na moj blog chodieva sa ponúkla a preložila ho za čo jej veľmi ďakujem :)))))). Takže dúfam, že si ho prečítate a ocenite tak jej námahu :). Rozhovor je v češtine ale to je asi jedno, nechcela som to prekladať, checela som to nechať takto, aj tak vačšina z vás je odtiaľto :DDDD.

"Člověk má dva životy a druhý začíná, když pochopíme, že život je vlastně jen jeden," řekl jednou v interview. Loki nebo Coriolanus, noční recepční nebo upír a milenec Tildy Swinton, v tmavém oblečení na obálce nebo v bílém na poslední straně GQ. Není důležité, který ze životů prožitých Tomem Hiddlestonem se vám líbí nejvíce, důležité je, že všude je zatraceně dobrý.

Hiddlestonův Emmy oceněný hrdina Jonathan Pine ze seriálu Noční recepční se líbil jak kritikům, tak i divákům a v lednu za něj herec obdržel Zlatý globus. A to nejen proto, že v jednom z dílů se nebál otočit holým pozadím ke kameře (Twitter tehdy zareagoval nadšeným hashtagem #hiddlesbum). Teprve před několika měsíci Hiddleston dokončil natáčení filmu Thor: Ragnarok (vrátil se k roli Lokiho a do marvelovského vesmíru po čtyřleté pauze) a mezi těmito projekty si ve společnosti Brie Larson zahrál blonďatého krasavce Jamese Conrada ve filmu Kong: Ostrov lebek.

Setkáváme se v Los Angeles několik měsíců před premiérou Konga. Tomův "press day" vypadá opravdu dlouhý a když konečně vejdu do jeho pokoje v Hotelu London, neúnavné kalifornské slunce už zašlo. Herec se přesunuje do pokoje z balkonu, na kterém strávil několik posledních hodin komunikací s mými kolegy. Nevypadá unaveně, jen soustředěně a přívětivě, nehledíc na několikahodinový pracovní den.

---

GQ: Právě jste dokončil práci na novém Thorovi. Jak to šlo?

Tom Hiddleston: Šlo to skvěle! Zajímavé je, že poslední čtyři roky jsem byl zapojen do nejrozmanitějších projektů a najednou nastal takový návrat do minulosti. Práci k filmu Thor: Temný svět jsme ukončili o Vánocích v roce 2012, Chris Hemsworth od té doby zazářil ještě v jedněch Avangers, ale já jsem v těch letech s Marvelem nebyl nijak svázán. Oblékl jsem si kostým a paruku Lokiho, nanesli mi make-up a já se podíval do zrcadla a řekl: "Ahoj, temnoto, má stará přítelkyně!" Ale hlavní je to, do jaké míry režisér Taika Waititi vše opět skvěle vymyslel… Znáte ho?

Ano! Je to autor mého oblíbeného filmu roku 2016 Hon na pačlověky.

Krásný film, že ano? Opravdu skvělý, lidský i legrační. V tom je Waikiho síla. On je opravdu otevřený a upřímný člověk s úžasnou fantazií a energií. Všechny hranice, které existují ve vesmíru - včetně těch v Thorovi - jsou hranice představivosti. Žádné jiné hranice tam nejsou. Hrdinové jsou vesmírné bytosti a režisér si s nimi může dělat, co se mu zlíbí. Přístup Taiki je neobyčejný. Děj nového filmu se odehrává v čase Ragnaroku - "soumraku bohů", což je konec světa ve skandinávské mytologii. Je to konec Asgardu a jeho obyvatel. Objevuje se bohyně smrti Hela (Cate Blanchett) a nebesa se otevírají dokořán. Tým tvoříme st&aac ute;le já a Chris, ale přibyli ještě noví členové - Taiki, Cate, Mark Ruffalo v roli Hulka, Jeff Goldblum v roli Grandmastera. Bylo to skvělé.

Chris Hemsworth vyprávěl, jak s rodinou zkoušel žít v Los Angeles a jak to bylo obtížné kvůli paparazzi. Takže se nakonec rozhodli vrátit do Austrálie. Vy žijete v Londýně. Když přiletíte na letiště v Los Angeles, seběhnou se k vám paparazzi?

Někdy seběhnou, někdy ne. Nikdy nevím, co se bude dít. Paparazzi se samozřejmě neustále vyskytují na letišti - kdyby se něco dělo. Je to jako rybaření. Čekáte a najednou táhne! Já se snažím být zvídavý a žít tak, abych se nestrachoval, jestli mě náhodou někdo nesleduje. Prostě žit. Mám strašné štěstí, pokud jde o práci. Vždycky jsem se přesně tomuto chtěl věnovat. Miluju kino a divadlo a miluju vyprávění příběhů. A tolik cestuju kvůli prací! Ale můj domov je stále v Londýně. Tam jsem se narodil a učil se hereckému řemeslu a žije zde moje rodina i přátelé. Divadelní komunita ve mně stále zůstává - rozhodně, protože na počátku jsem byl divadelní herec a tř etí dekádu svého života jsem strávil převážně na jevišti. A celá současná etapa, svázaná s kinem, se mi doposud stále jeví jako náhoda. Takže navzdory množství cest - za poslední rok jsem pobýval v Austrálii, Vietnamu, Maroku, Honkongu i New Yorku a všude jsem pracoval - všechno to stále považuju za jedno velké dobrodružství. Avšak přijet do Los Angeles je vždy příjemné. Toto město je jako jedno velké srdce. Lidé si sem přijíždějí splnit své sny. Los Angeles je plné optimismu a kreativity. Skutečně je to opravdu upřímné místo.

Vaše divadelní kariéra začala Ivanovem (drama od Čechova) v souboru Kennetha Branagha a on vám potom nabídl roli Lokiho v Thorovi. Znám spoustu lidí, kteří by řekli: "No to bude nějaká blbost." Jak se člověk, který je divadelním hercem a uznávaným režisérem, jehož filmy dříve bylo možně řadit k uměleckým filmům, může "pustit" do hollywoodského blockbusteru podle komiksů? Není v tom podle vás rozpor?

Myslím, že to rozdělení je čistě spekulativní. Rozpor tam je, pokud v něj věříte. Někteří lidé "vykládají" umělecká díla pomocí různých kolonek - tak tohle je takového a tamto je zase jiné… Podle mého názoru má veškeré umění svou cenu. A něco je vhodnější pro nevelkou skupinu diváků s citlivým vnímáním a něco je populárnější u větší masy diváků. Myslím, že na světě je místo pro oboje. Znám spoustu velkých herců, podle kterých tato hranice neexistuje. Oni stejně rádi, abych tak řekl, "píšou" na epické plátno blockbusteru a ve stejnou dobu mají možnost "uspokojovat" své noblesnější touhy. Například jedni z nejkultivovanějších britských rytířů a dam jeviště - Michael Gambon, Maggie Smith, Ralph Fiennes a Ian McKellen, obrovští shakespearovští herci naší doby, klidně hrají kouzelníky z Bradavic. Líbí se mi tento přístup bez jakéhokoliv snobismu. Jako dítě jsem opravdu miloval velké kasovní trháky jako jsou Indiana Jones a Jurský park. S věkem se přirozeně vkus vyvíjí a ty se například zabýváš evropskou kinematografií. No a já stále věřím, že všechny tyto zkušenosti a zájmy mají svoji hodnotu. Mimoto, nic nesjednocuje lidi tak, jako velkolepé filmy. A takových filmů opravdu není mnoho. Vždy jsem sn il takové kariéře, ve které by si role nebyly navzájem podobné.

Máte štěstí!

Ano, opravdu se mi poštěstilo a často přemýšlím o tom, jaký jsem šťastlivec. Vezměte si moji roli v Kongovi. Poprvé jsem slyšel o filmu během natáčení Purpurového vrchu režiséra Benicia del Tora, což je ponurý milostný příběhu o sexu i smrti. Producent Thomas Tull k nám přijel na plac - já jsem tam hrál gotického antihrdinu, naprosto nepodobného kapitánu Jamesi Conradovi - odvedl mě stranou a řekl: "Plánuju udělat film o King Kongovi, nechceš tam být hlavním hrdinou?" Doteď mi nejde na rozum, že jsem měl příležitost hrát tak různé charaktery.

A je pravda, že když jste v dětství s rodiči šli na Jurský park, vypil jste příliš mnoho koly a celé promítání se vám strašně chtělo na toaletu, ale bál jste se vynechat byť jen minutu filmu?

Ano, přesně tak to bylo! (směje se)

A který z filmů o King Kongovi jste viděl jako první?

Ten úplně první z roku 1933 od Ernesta B. Schoedsack a Meriana C. Coopera.

Ten je překrásný!

Je skvělý! Myslím, že to tenkrát byl v televizi. Bylo to skutečně tak dobrodružné. Samozřejmě tam je hodně z třicátých let, ale najdete tam také spoustu aktuálních věcí. Například myšlenka Konga jako alfa dravce na vrcholu potravinového řetězce, děsivého a zároveň i ušlechtilého. Aktuální je dále také představa toho, že Kong je vzácný tvor, který potřebuje ochranu, ale lidské rasy je natolik povýšená a zaslepená, že se snaží kontrolovat přírodu. A to všechno v roce 1933! Myslím, že King Konga všichni mají rádi proto, že uspokojuje naši touhu po mýtech a zázracích. V určitém smyslu představuje přírodu jako takovou. Jej í silu a demonstraci toho, jak my, lidé, jsme malincí a bezvýznamní. A někdy je nám to třeba připomenout. Jestli jste viděli zblízka velrybu nebo vzácného tygra v Africe, tak je vám známý ten pocit úžasu a obdivu, o kterém hovořím. Je to obdivuhodné a zázračné. A čím více se rozvíjejí technologie, tím více si to potřebujeme připomínat. Z tohoto pohledu lepší chvíli pro příchod Konga do produkce nenajdete.

Ten pocit obdivu, o kterém hovoříte, je velmi důležitý pro psychiku. Vědci doporučují na něj upozornit, když nastane a uchovat si ho.

Rozhodně. Strávit čas v horách, v lese, u moře. Všude, kde cítíte velikost přírody, její krásu a možná dokonce i její nebezpečnost. Ano, je to opravdu prospěšné. Já jsem například po ukončení natáčení Ragnaroku zůstal v Austrálii a poprvé v životě jsem si zaplaval se žraloky. Ne s těmi nejnebezpečnějšími na světě, ale přesto. Byl jsem v oceánu, zcela na jejich území a poblíž mě plavaly ty obrovské živé oceánské "mašiny". Vypadaly opravdu majestátně.

Vy jste poměrně aktivní na sociálních sítích.

Myslím, že nyní jsem mnohem méně aktivní než dříve. V posledních pár dnech, abych tak řekl, jsem "zatwitoval" o Kongovi, ale obecně se snažím držet dál od telefonu a žít přítomností a offline životem. Často se stává, že v bublině sociálních sítí diskutuješ sám se sebou a slyšíš ozvěny svých vlastních myšlenek. A někdy stačí se jen z té bubliny vymanit, abychom nežili jako přes filtr technologií. A mimochodem, podle mých zkušeností se sociální sítě za poslední tři roky samy změnily. Když jsem začínal, byl v tom všem určitý pocit lehkosti a zábavy. A teď už se jedná spíše o média, na kter ých si lze snadno vytvořit závislost. Takže tam nyní trávím mnohem méně času. Navíc se vždy snažím zůstat optimistický, dokonce i na sociálních sítích, a nepodávat se skepsi.